Po dlouhé době.. Co?! Více než po půl roce jsem se dostala na nějaký lolita sraz! Byla jsem natěšená snad měsíc dopředu, když Yuki napsala, že bychom se mohli sejít v Praze u příležitosti burzy oblečení zaměřené na steampunk, gothic, lolita a vintage. Domluvily jsme se s Míšou a já doufala, že jí to vyjde a nepojedu na sraz sama. Dopředu jsme se také všichni dohodli, že si v Praze zajdeme společně na jídlo. Při přípravách jsem dlouze vymýšlela svůj outfit, abych pak nakonec zjistila, že mi je vybrané oblečení malé. :-/ Vytáhla jsem tedy ze skříně šaty od Metamorphose s tím, že jsou mi dost těsné, ale mohu dýchat.Ten den jsem nemohla dospat a dorazila jsem na nádraží o hodinu dříve. Spletla jsem si totiž čas odjezdu. Abych si zkrátila dlouhé čekání, koupila jsem si čokoládu a vodu, a šla se projít na Lanovku. Což je zkratka pro širokou pěší ulici se jménem Lannova. Žádná lanovka tu ve skutečnosti není. :) Cestou tam jsem potkala paní, která mi pochválila oblečení. To vždycky zahřeje u srdce. :3
Když se začal blížit čas odjezdu, vydala jsem se zpět k nádraží naproti Míše. Poučená z předchozího srazu, kdy jsem téměř dobíhala autobus v rozpadlých botách, jsem si s sebou vzala dva páry bot. Jedny bílé bez podpadku na chození a dobíhání autobusu a jedny černé na podpadku. Outfit byl laděný k černým, tak jsem se ještě na lavičce přezula. Neobešlo se to bez zvědavých pohledů, ale na to je člověk zvyklý.
Společně s Míšou jsme pak nastoupily do autobusu. Hned po nástupu, během toho, co jsme si spodničkami razily cestu úzkou autobusovou uličku mě oslovila další paní, Japonka. Byla nadšená, přejela půl světa a potkala tu slavnou módu z ulice Harajuku.
Praha
V Praze jsme se hned vydaly směr running sushi do restaurace Jiu Zhou. Na running sushi jsem předtím nikdy nebyla. Suši mám moc ráda. Neznám sice názvy všech těch ruliček, smažených krevet a lososů, ale moc mi chutnají. Před restaurací jsme měli sraz s ostatními. Poskládali jsme spodničky kolem stolu pro šest a objednali si pití. Začala jsem se rozkoukávat, jak že to vlastně na running sushi chodí, tedy spíš jezdí. Seděla jsem na kraji stolu a tak jsem vysílala svoje žádosti a prosby směrem k Míše a ta pohotově sundavala z jedoucího pásu malé talířky s jídlem. Talířky jsme vršili před sebe, aby je vzápětí odnesla obsluha a nahradili je další a další talířky. Jídlo bylo výborné. Pití skvělé. Někdy ve fázi, kdy jsem se začala nesnášet za to jak se cpu v těch těsných šatech, přidali kuchaři na pás sladkosti. Neodolala jsem.
 |
| Můj outfit. S růžovou barvou a obrovskou mašlí jsem se trochu odvázala. :D |
Po obědě jsme se přemístili do klubu Cross na burzu. První dojem byl ohromující. Klub vypadá opravdu stylově. Něco takového jsme zatím viděla jen ve filmu. (Vesničan v Praze.) Prošli jsme stánky, několikrát tam a zpět. Já si tu vyzkoušela sukni od Yuki. Udělali jsme pár památečních fotek mobilem. Chvíli poseděli venku na vzduchu. Dokonce jsme si tu zahráli stolní fotbálek.
 |
| Sweet Míša. ♥ |
 |
| Yuki a její vyladěný bittersweet outfit. ♥ |
Naše poslední zastávka byla kavárna Choco Café U červené židle. V kavárně měli na výběr spoustu makronek se zmrzlinou a jiných kouzelně vypadajících dortů. Venku bylo docela horko, tak jsem si dala ledovou čokoládu. Brzy na místo dorazil i Ruki, který byl ten den v práci. Posezení se neslo v příjemném přátelském duchu. Obdivovala jsem outfity, Míša, Yuki a Ruki je měly sladěné do posledního detailu. ^.^ Později v kavárně už se moc nefotilo, tak že Rukiho outfit nebyl zdokumentován. Čas rychle utekl a my s Míšou už zase seděly v autobusu na zpáteční cestě. Sushi a čokoláda mi vrátily úder a mě v upnutých šatech, ve vyhřátém a vydýchaném autobusu nebylo moc do smíchu. Naštěstí mě po srazu Míša odvezla až před dům, kde jsem ze sebe shodila své milované šaty a začala přemýšlet o kompletní přestavbě šatníku. :)
